SOUČASNOST

Na úplném konci, po všech těch řečech, jak jsme vyspělá rasa, jak jsme pokročili ve vývoji, na konci, jsme rasa ignorantů, rasa hlupáků. Říkáme jak jsme pokrokový, jak si usnadňujeme životy, ale co nevidíme, je to, že ničíme to jediné co se nerozrůstá jako my – naší planetu. Pleníme ji a jsme s tím zadobře, protože z toho jsou peníze.

Říkáte jak si dobře žijeme a že jsme na tom nemohli být nikdy lépe. Jestli si tohle myslíte, tak jste ten největší ignorant a patříte k většině. Jak myslíte, že si žijí lidé v Africe a Iráku? Nemohli si vybrat lepší dobu? Lidé v zemích, kde každý den utíkají před kulkami, děti v zemích, kde musejí pracovat od svých pěti let a jsou jedině rádi, když mohou navštívit školu, lidé v zemích, ve kterých pijí znečištěnou vodu a ulovené ryby musejí čistit od ropy, aby se dali jíst.

Na druhé straně jsme my. Jezdíme si v luxusních autech, chodíme ve drahých oblecích, doma máme televizi, mikrovlnku, kávovar. Jsme spokojení a to je vše, co vidíme, to je vše, co nás zajímá, protože, co by vás měl zajímat nějakej malej fracek na druhém konci planety, když ani není váš, že ano?

Nejsme ti, kteří pracují v zemích třetího světa a mají za měsíc plat, který máme my za hodinu. To oni pracují pro nás, od mládí, ničí si zdraví, pracují za nic a šetří na jídle, jsou hubení, na pokraji a náchylní nemocem. A my profitujeme. A tak mi řekněte, jak se toto doopravdy liší od koncentračního tábora? Protože, upřímně, v tom nevidím žádný rozdíl.

Žijeme z nafty. Těžíme jí v Africe a dalších chudých zemích, odvážíme jí a krmíme se jí jako tlustí pašové ve svých hedvábných županech na našich monstrózních postelích, zatímco, lidé z jejichž země byla ukradena, pracují osmnáct hodin denně a spí na zemi v chatrči mezi brouky a pavouky. Vyčerpáváme naftu a spotřebováváme jí v enormním množství, v takovém, které ve skutečnosti ani nepotřebujeme. Mohli bychom využívat sluneční energii, vodu a větrné mlýny. Mohli bychom postavit obrovské větrné farmy na loukách, namísto obchodů a benzínových pump. Mohli bychom se snažit, ale poté se objeví konzument a řekne vám, že větrný mlýn mu bude bránit ve výhledu, že se nebude moci koukat na tu krásnou krajinu (určitě kouká více času z okna než na televizi), ale to, co mu nedochází je, že s takovýmto postupem a přístupem, tam za pár let žádná krajina nebude, pouze pustina. A výsledek naší spotřeby? Globální oteplování, které nás jednou zabije, jednou, brzy než si myslíte.

Ale jsou to peníze. Stejně jako raději lovíme pro kůži a slonovinu, než abychom se spokojili s něčím kvůli, čemu se nezabíjí a neumírá. Dává nám to finanční prostředky a my si nadále nedáváme k narozeninám pohlednice a dorty, dnes si darujeme auta a domy, protože je platíme naftou a slonovinou. Zatímco na jiných místech, (na takových která nikoho nezajímají, protože tam nežijí), je dárkem k narozeninám větší porce k večeři, kterou si odepře otec, aby nakrmil své dítě.

Jsme v bodu, ve kterém s tím můžeme něco udělat a je to přitom tak jednoduché, tak prosté. A mě pouze zajímá, proč jen tak sedíme a díváme se, jak se ledovce rozpouštějí, lesy ustupují a zvířata vymírají? Je to snad proto, protože jsme až tak spokojení a tak ignorantní, že nás nezajímá, co bude s našimi potomky? Nebo je to proto, že kdybychom se trochu uskromnili, abychom se samy zachránili, tak bychom si museli k večeři místo tří kil hovězího koupit pouze dvě? Oh, to je ovšem velká tragédie. Dilema, které by africké dítě velice rádo řešilo.

Myslíte si, že když něco uděláte, že budete jedni z mála a nebude to mít vůbec žádný význam? Jestli si tohle říká každý, tak jsme definitivně odsouzeni k záhubě a zasloužíme si to a pácháme masovou sebevraždu.

http://www.csfd.cz/film/255259-age-of-stupid-the/

Milton